Čeština English Deutsch

<< Září >>
Po Út St Čt So Ne
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6

Otinoves (Ottenschlag)

O vzniku obce není záznam. Historie nám však dochovala dvě verze, podle kterých mohla ves Otinoves vzniknout. První se zakládá na staré pověsti, dle které majitel hradu drahanského Drahuš měl děti Hartmana, Bohuše, Ottu a Marii. Všechny podědil pozemky a postavil jim dvory. U těchto dvorů se pak usazovali dělníci, kteří na dvorech pracovali a tak povstaly u dvorů vesnice Hartmanice, Bohušín, Otinoves a Mařín.
Druhá verze, která je pravděpodobnější, traduje, že většina vsí na Drahanské vrchovině vznikla v 2. polovině 13. století, kdy došlo ke kolonizaci tohoto výše položeného území osadníky jak z českého království, tak z  německy mluvícími kolonisty z největší pravděpodobností z oblasti dolnorakouského Weinviertlu (Vinné čtvrti) z okolí Lávy. Těmito přistěhovalci bylo založeno na budoucím holštejnském panství 14–17 vesnic. Znamená to, že holštejnské panství bylo ve 13. století celé tvořeno německy mluvícím obyvatelstvem? Podle posledních výzkumů J. Doležela pro více než třetinu sídel holštejnského panství chybí jakékoliv důkazy o jejich osídlení německým etnikem. Českého založení bylo nepochybně městečko Jedovnice a vesnice Bukovinka, Hartmanice (dnes Niva), Bohušín (dnes Bousín), Rozstání a Vaňkouš (zaniklý). Patrně českého založení byly tři dnes zaniklé vesnice Bohdalůvka, Svatoňůvka a ves neznámého jména u Svatoňůvky. Ves Podomí byla snad původně slovanského založení, později byla dosídlena nebo znovuosídlena německým etnikem. Při předpokládané maximální variantě (minimální varianta je 20) rozsahu holštejnského panství koncem 13. století 27 sídel (Repechy, Bousín, Husí, Hartmanice, Vaňkouš, Bohdalůvka, Otinoves, Svatoňůvka, Holštejn, Rozstání, Ostrov, Lipovec, Kulířov, Vilémovice, Kotvrdovice, Krásensko, Senetářov, Schreynern, Rohrbach, Jedovnice, Podomí, Budkovany, Hamlíkov, Bystřec, Bukovinka a dvě neznámého jména), bylo 14 osad s vysokým až dominantním podílem německých osadníků, naopak asi 10 založení postrádá stopy cizího etnika. Některé vsi začaly záhy zanikat kvůli značné neúrodnosti půdy nebo dočasně zpustly, protože je postihla epidemie některých nemocí, zejména moru.

Oblast Drahanské vrchoviny je jedním z nejprobádanějších území v českých zemích, pokud se týká zaniklých středověkých vesnic. Celistvé písemné zprávy o osídlení z tohoto období nemáme, víme jen o Jedovnicích (1251), které byly do vybudování hradu Holštejn centrem panství, Vilémovicích (1267), jejichž část náležela blanenskému panství a o Bukovince, kterou majitel holštejnského panství Hartman daroval v roce 1268 zábrdovickému klášteru.

Informace byly čerpány z knihy Davida Papajíka – Páni z Holštejna
 

.

Páni z Holštejna erbu beraních rohů

Rod pocházel z předků Radoslava z Ceblovic, který byl v roce 1227 ve funkci nejvyššího lovčího a jeho syna Crhy, který byl významným pánem a působil jako purkrabí na hradě Děvičky a purkrabí města Olomouce. Crha získal rozlehlé majetky na Drahanské vrchovině s centrem na tvrzi v Jedovnicích. Tento majetek pak získali po jeho smrti v roce 1251 jeho synové Bohuš a Hartman, kteří tuto oblast kolonizovali.

Při této kolonizaci patrně došlo i k založení vesnice Otinoves. Noví obyvatelé k nám byli přivábeni různými výhodami, které jim poskytovali panovníci světské i duchovní vrchnosti. Mýtili lesy a proměňovali lesní plochy v ornou půdu. Zakládání vesnic se dělo obyčejně tak, že vlastník půdy uzavřel smlouvu s lokátorem, který opatřil a přivedl osadníky do nově založené osady. Tento podnikatel se pak stával doživotním nebo dědičným rychtářem nové vesnice. Tento rychtář pak dostal několik lánů půdy bezplatně, mohl si zřídit živnosti (krčmu, mlýn, řeznický krám apod.) a zároveň obdržel soudní pravomoc nad obyvateli osady jím založené.
 

 Co se pojmenování nových osad týká, na panství převažovala mýtní jména tvořená od základu – schlag (paseka, mýtina, porub, seč), ke kterým byla připojována starogermánská osobní jména (např. Ottenschlag – Ottova mýtina - Otinoves). Za těmito přívlastky se podle všeho skrývají převážně jména lokátorů daných vesnic.

O Hartmanových kolonizačních aktivitách na holštejnském panství svědčí název vesnice Hartmanice (dnes Niva), která byla pojmenována po svém zakladateli. Podobně se předpokládá, že ves Bohušín (dnes Bousín) dostala jméno od Hartmanova bratra Bohuše z Ceblovic.

V tomtéž období Hartman zbudoval hrad Holštejn, čímž založil rod pánů z Holštejna. Hartman se uvádí s přídomkem "z Holštejna" poprvé na pečeti na listině z 5. března 1268, což by mohlo znamenat, že hrad byl v této době již dostavěn. Poslední zmínka o Hartmanovi, který pocházel z významného rodu pánů z Ceblovic a jehož bratr Bohuš se stal majitelem drahotušského panství, se objevuje v listině zábrdovického kláštera roku 1315. Jeho jediný syn Crha II z Holštejna., který se v listinách uvádí mezi léty 1288 - 1308, zemřel neznámo kdy.


Páni z Lipé

Kdo vlastnil hrad Holštejn po vymření jeho zakladatelů? Dostáváme se na nejistou půdu. Je pravděpodobné, že zboží připadlo právem odúmrti králi, který je po nějaké době udělil stále mocnějším pánům z Lipé. Víme, že se roku 1319 rozhodl Jindřich z Lipé přesídlit na Moravu a za tím účelem provedl s králem Janem Lucemburským směnu svého Žitavska za několik královských statků na Moravě a ve východních Čechách. I když nám chybí písemný doklad, patrně jedním z majetků, které Jindřich z Lipé ve druhé polovině roku 1319 dostal, bylo holštýnské panství.

 

 

Páni z Holštejna erbu polourtrojčaří

Po pánech z Lipé se stali majiteli holštejnského panství příslušníci rodu poloutrojčáří, kteří se také podle svého nového hradu začali psát jako páni z Holštejna. Prvním z nich byl Vok I z rodu Hrutoviců. Vok I. se uvádí s přídomkem "z Holštejna" poprvé na listině z roku 1334, první nepřímá zpráva je však již z roku 1321, kdy je v klášteře minoritů v Brně pochována "matka Voka z Holštejna". Zápis o koupi panství je uskutečněn v Zemských deskách brněnských až roku 1349, krátce po jejich založení. Vok z Holštejna kupuje od Čeňka z Lipé hrad Holštejn s dvorci pod ním stojícími, a s vesnicemi Hartwigslag (Housko), s lesem zvaným Thenwald, se vsí Zybothslag (Lipovec), se vsí Kylein (Kulířov), se vsí Boda (Podomí), se vsí Czynols (Senetářov), se vsí Gothfridslag (Kotvrdovice), se vsí Merhlinslag (Bystřec), se vsí Ulraischlag (Budkovany), s městečkem Gedwicz (Jedovnice), se vsí Wylhlemslag (Vilémovice) a s polovinou vsi Preterslag (Ostrov). Otinoves a okolní vesnice v tomto seznamu chybí…

Drahanský hrad ( Drahans)

Hrad byl založen v druhé polovině 13. století, patrně některým příslušníkem rodu pánů z Ceblovic. Hrad, ležící v blízkosti obce Drahany se v historických dokumentech uvádí jako Drahans, Drahaus či Drahuš.
Historie hradu je však nejasná. Část historiků se domnívá, že tento hrad držel Friduš z Linavy. Tento se narodil se koncem 13. století a je zmiňován jako loupeživý rytíř v souvislosti s povstáním moravských šlechticů proti králi Janu Lucemburskému. K tomu došlo v roce 1312, kdy se proti králi postavil knížeMikuláš Opavský, zakladatel hradu Plumlov, Arkleb z Boskovic a další. Friduš z Linavy držel v té době hrady Račice a Drahans (Drahaus), o čemž se zmiňuje i  Zbraslavská kronika. Jan Lucemburský hrady dobyl a pobořil. Friduš musel královi přísahat věrnost a zaručili se za něj i přední moravští páni.
Kromě zmíněných hradů založil protiprávně Friduš z Linavy na území pánů z Drahotuš hrad Helfštejn, který se však mezi fridušovými hrady roku 1312 ve Zbraslavské kronice neuvádí. Přesto je však pravděpodobné, že byl králem stejně, jako ostatní hrady, Fridušovi odňat. Před rokem 1320 prodal Mikuláš II. Opavský městečko a hrad Drahus králi Janu Lucemburskému. Ten však zakrátko prodal již pustý hrad s příslušným zbožím Vokovi I. z Kravař.


Plumlovské panství - páni z Kravař

Osud vesnic Otinoves, Hartmanic, Bohušína a Mařína, které byly do roku 1315 součástí holštejnského panství měl na základě odúmrtního práva v rukou král Jan Lucemburský. Území těchto vesnic se nacházelo v menší části holštejnského panství, kterou král neprodal pánům z Lipé a ti Vokovi  z rodu Hrutoviců, ale roku 1322 Vokovi I. z Kravař. Od tohoto letopočtu je Otinoves součástí plumlovského panství.
Vok I. z Kravař byl moravský šlechtic, zakladatel rodu pánů z Kravař.
První písemná zmínka o něm pochází z 31. března 1300, kdy se uvádí jako krakovsko-sandoměřský hejtman. V roce 1303 je uveden na královské listině a zdá se, že již tehdy byl spjat s nejvyššími místy českého království. Po korunovaci Jana Lucemburského českým králem se stal Vok I. z Kravař jeho straníkem a prokazoval mu svoje služby. Roku 1312 podnikl Jan Lucemburský trestnou výpravu proti odbojným šlechticům na Moravě, při kterém byl mimo jiné konfiskován majetek Friduše z Linavy, mezi který patřil hrad  Plumlov, Drahuš a Helfštejn a k nim náležející panství. Tento majetek získal roku 1322, jak již bylo zmíněno, právě Vok I. z Kravař.
Roku 1328 plumlovský hrad s panstvím zdědil jeho syn Vok II. Historické prameny o Vokovi II. jsou skoupé. Není známo jeho datum narození ani úmrtí, snad jen to, že byl nejstarším synem Voka I. a že měl za manželku příslušnici rodu z Rožmberka. Po svém otci zdědil Kravaře, Plumlov, Strážnici a další zboží a stal se zakladatelem strážnicko-plumlovské linie. Zemřel v mladém věku. Zdá se však, že svého otce nepřežil nebo že umřel dokonce dříve, než on.
Jindřich I. z Kravař  a Beneš z Kravař a Strážnice byly dalšími vlastníky plumlovského panství.
Poprvé je o Benešovi zmínka v roce 1330 vedle svého staršího bratra Jindřicha, ale není ještě uváděn jménem kvůli neplnoletosti. V roce 1340 byl již plnoletý stejně, jako jeho bratr Ješek, který byl členem Řádu německých rytířů a který se toho roku uvádí i naposledy. Protože Benešův starší bratr Jindřich zemřel roku 1344 bezdětný, stal se jediným dospělým mužským příslušníkem rodu právě Beneš. Jindřichovy statky byly drženy jeho strýcem Petrem z Rožmberka, který si stanovil podmínky jejich převodu zpět na Kravaře. První z podmínek bylo, že Beneš bude mít mužské potomky, což se vyplnilo, protože Benešovi a jeho manželce Alžbětě z Ronova a Letovic se narodili dva synové.

První písemná zmínka o obci

Z tohoto období pochází i první písemná zmínka o obci. Otinoves (Ottenschlag) je poprvé zmíněn na listině z 23. února 1347, jako součást plumlovského panství, jenž připadlo po smrti Jindřicha z Plumlova a Kravař jeho strýci, mocnému jihočeskému feudálu, Petru z Rožmberka. Petr panství téhož roku přenechal hrad Plumlov s podhradím a s jedenácti vesnicemi Benešovi z Kravař a Strážnice.
Listina byla nalezena v bývalém Schwarzenberském archívu v Třeboni a otištěná v edici Codex diplomaticus et epistolaris Moravitz XV.svazek, str. 43.
Zajisté stojí za povšimnutí, že v této listině mají ještě Otinoves a Plumlov německé názvy, zatímco např. Hartmanice (Niva) se objevují v počeštěném tvaru s koncovkou ice. Otinoves a Plumlov si podržely německé názvy až do husitských válek.

Od roku 1348 je záznam o obci i v olomouckých Zemských deskách.

Beneš z Kravař byl příslušníkem dvora moravského markraběte Jana Jindřicha a roku 1354 je uveden jako markraběcí kancléř. Svoje postavení si Beneš vylepšil v roce 1371 či krátce předtím, kdy se stal nejvyšším komorníkem olomoucké cúdy. Jako významný šlechtic rozšiřoval svoje majetky a přikupoval další vesnice. V roce1375 zemřel a zanechal dva syny. Václav z Kravař a Strážnice zdědil Strážnici a Kravaře a Petr z Kravař a Plumlova zdědil Plumlov.
Benešův syn Petr z Kravař se v roce 1384 uvádí jako držitel Otinovsi se dvěma mlýny.
V letech 1384 - 1388 získal hrad s městečkem a dílem panství nakrátko Heralt z Kunštátu, avšak zboží zůstalo po té nadále v rukou mocného rodu z Kravař. V roce 1411 panství zdědili Petrovi synové Beneš a Jindřich. Beneš zemřel roku 1417.
Zajisté stojí na tomto místě vzpomenout Jindřichovu činnost. Jindřich byl s Mistrem Janem Husem v Kostnici, kde usiloval o jeho osvobození. Sám Mistr Jan Hus těchto jeho zásluh vzpomíná v listě adresovaném přátelům v Čechách, nedlouho před svou smrtí. Avšak nic netrvá věčně a Jindřich se později od husitství odklonil a přidal se na stranu Zikmunda. Bojoval v jeho vojsku proti husitům a 1. listopadu roku 1420 v bitvě u Vyšehradu padl, čímž vymřela plumlovská linie Kravařů. Plumlov proto převzala kravařská větev strážnická, která patřila k husitské straně. Po Petrovi II. ze Strážnice drželi panství jeho synové Václav a Jiří. Roku 1466 vymřeli Kravařové po meči a plumlovské zboží zdědila Johanka z Kravař, dcera posledního mužského potomka Jiřího z Kravař, provdaná za Heralta z Kunštátu.

Páni z Pernštejna

Z tohoto manželství nevzešli mužští potomkové, a tak roku 1491 získává panství sňatkem s jejich dcerou Ludmilou Vratislav z Pernštejna. Po Vratislavově smrti drží Plumlov jeho bratr Vilém, který nechává na počátku 16. století hrad renesančně přestavět v renesanční zámek.
Roku 1521 hrad dědí jeho syn Jan, který v letech 1522 - 1526 nechal postavit zámek v Prostějově. Od roku 1548 držel panství Vojtěch a od roku 1561 jeho bratr Vratislav z Pernštejna, který se značně zadlužil. Když v roce 1582 panství zdědil Vratislavův syn Jan, byl nucen majetek zastavovat a rozprodávat. Roku 1586 plumlovský hrad vyhořel a na jeho opravy nebyly peníze.

Podle Urbáře panství plumlovského měla ves Otinoves roku 1590 27 usedlých rodin.
 

Otinoves součástí Rájeckého panství

 Otinoves spolu s Hartmanicemi, Rozstáním, pustinou Vankúšem a Svatoňůvkou, byla součástí plumlovského panství až do roku 1592, kdy byly Janem z Perštejna zastaveny za 6000 zl. Bernardu Drnovskému z Drnovic, držiteli Rájce, kterému ji nadobro postoupil roku 1596 za doplatek 7000 zl. Tohoto roku je obec zmiňována jako Otiňoves.
Drnovští z Drnovic své panství rozšiřovali a zvelebovali. Kolem roku 1570 nechal Bernard Drnovský z Drnovic pustý hrad v Rájci velkoryse přestavět v renesanční zámek. Po jeho smrti v roce 1600 zdědili rozsáhlé panství potomci jeho bratra Bohuše Jan, Kateřina a Johanka.
Při Rájci zmiňované vesnice zůstali až do 28.září 1618, kdy je od sester Kateřiny a Johanky Drnovských z Drnovic koupil za 13.000 zl majitel plumlovského panství Maxmilián z Lichtejnštejna a připojil je tak zpět k této državě.
V tomto roce měla Otinoves 38 usedlých s kovářem, 9 láníků, 6 pololáníků a 23 podsedků.

Plumlovské panství 2 - Lichtenštejnové

 V roce 1597 padl Jan z Pernštejna v bitvě s Turky u Rábu, a poručníci jeho syna Vratislava prodali roku 1599 panství pro velké zadlužení Karlovi z Lichtenštejna. Ten roku 1606 přistoupil k celkové opravě hradu a k rozšíření opevnění, čímž se z Plumlova stala pevnost. Ta byla dobyta rok po zpětném připojení Otinovsi k plumlovskému panství v roce 1619 stavovskými vojsky a poničena. Podruhé byl hrad dobyt roku 1643 švédskými vojsky, když se jeho posádka již druhého dne obléhání vzdala generálovi Torstensonovi. Hrad byl vydrancován, pobořen a zapálen. Proto se majitel panství Karel Eusebius rozhodl postavit nový zámek, a hrad, který byl jen provizorně opraven, sloužil pouze jako hospodářský objekt. V 18. století obsadili městečko Plumlov několikrát Prusové a je možné, že hrad byl ještě přizpůsoben k obraně. Roku 1801 zasáhla Plumlov vichřice, která poničila hrad i zámek. Proto se tehdejší majitel panství Alois z Lichtenštejna rozhodl, že hrad bude rozebrán. Demolice byla provedena v letech 1801 - 1805 a zdivo bylo použito jako stavební materiál.

 

Farnost Drahanská

První zmínka o faře v Drahanech pochází již z roku 1309, kdy ves Drahany přechází na nového majitele – krále Jana Lucemburského. V pozdějších kupech se uvádí sice fara až do roku 1600, není v nich však žádná zmínka o faráři. Ještě roku 1633 se připomíná, že v Drahanech není faráře a že obyvatelé pěti sem přifařených obcí (Otinovsi, Bousína, Hartmanic, Březiny a Novosad) jakož i filiálek v Stínavě a Rozstání jen někdy přicházejí do Určic, kam jsou přiděleni, potají však bratrské kazatele vydržují. Roku 1650 si farář určický naříká, že málo poplatků dostává od farníků drahanských.
Od roku 1660 byla zdejší kuratie přidělena k Jedovnické faře a teprve v roce 1682 zřídil patron v Drahanech malou faru administraturu, na které v roce 1687 nastoupil administrátor Ign. Šebesta. Na výživu dostal duchovní správce jeden opuštěný půllán, 30 zl. Z panských důchodů a 6,5 beček piva, které mu byli z pivovaru po dobu tří let vydávány.
Protože v té době nebylo v Drahanech učitele, vyučoval Šebesta i děti svých farníků.
Roku 1767 projevil knížecí patron ordinariatu přání povýšit administraturu na faru, bylo to však odmítnuto. Farní, jednoposchoďový dům byl postaven roku 1830, fara byla povolena až v roce 1843.

Farní kostel sv. Jana Křtitele byl vystavěn roku 1790 patronem Aloisem Josefem, knížetem z Lichtenstejna. 1600 zl. bylo použito z kostelní sbírky. Kostel je dlouhý 34m, široký 10m. Na hlavním oltáři je obraz sv. Jana Křtitele od L. Bara z roku 1897. Kromě hlavního jsou zde ještě dva oltáře poboční – sv. Floriána a Panny Marie Pomocné.
Na věži jsou hodiny od roku 1875 a 4 zvony. Tři pochází z roku 1852, čtvrtý, nejmenší je z roku 1853.

Otinoves koncem 19.století

14. července 1870 byl v Otinovsi založen Živnostenský spolek
V Otinovsi byla roku 1872 nákladem obce vystavěna školní budova pro dvě třídy. Na stavbu věnovali císař František Josef 300 zl., kníže Lichtenstejn 200 zl., zemský výbor 500 zl. Stavba stála na 8000 zl.
22. ledna 1874 byl založen spolek vojenských vysloužilců Radecký, hasičský sbor je v obci od roku 1885
Roku 1893 byla škola nákladem 9000 zl. rozšířena. V knize Popis okresního hejtmanství prostějovského z roku 1898 se dále píše, že zmiňovaného roku do trojtřídní školy chodilo 230 dětí, v obci se nachází dva rybníky. Horní má rozlohu 2-3 ha, při dolním rybníku je zmiňován mlýn.

Zdroj: http://www.obecotinoves.cz/

Objekt: Obec
Stát: Česká Republika
Země/kraj: Jihomoravský kraj

Související objekty

Ukaž na mapě


Komentáře mohou číst a psát pouze vybraní uživatelé




 

Rychlé odkazy

Po stopách Lichtenštejnů o.p.s.

Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf

Knížecí dům Lichtenštejnů

Lichtenštejnské sbírky

Zpravodajské portály

Zpravodajský server Po stopách Lichtenštejnů

Knížectví Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko - národní správa

 

 

Bulletin

Bulletin 2012-1

Bulletin 2013-1

Bulletin 2013-2