Čeština English Deutsch

<< Březen >>
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
1 2 3 4 5 6 7

Míkovice (Mikowitz)

V první kronice je popsána historie vzniku obce Míkovic. Tato historická data čerpal Baltazar Motal jednak z vypravování starosty obce, pana Jana Snopka, jeho ženy Anny Tvrdoňové, ale také ze starých oblastních kronik, které byly v té době uloženy v Uherském Brodě. Mimo tato historická fakta kronika dále popisuje tehdejší životní poměry, lidové zvyky a tradice. Všechny tyto dnes už jen zajímavosti si můžete přečíst na několika následujících stranách.

     Dle nejstarších listinných dokladů byly Míkovice založeny ve XII. století. Jsou zapsány též jako Mugovice, Munkovice a Minkovice. Roku 1258, rok po založení pevnosti královského města Uh. Hradiště králem Přemyslem Otakarem II. ze staroslavného domácího rodu Přemyslovcův, daroval tento král některé vsi, patřící královské komoře, mezi nimi i Míkovice, Novou Ves a podíl na městysi Kunovicích jakož i les (patrně nynější lesní revír kunovský, rozložený podél řeky Moravy od Nové Vsi až ke Starému Městu) Uherskému Hradišti a podřídil obyvatelstvo darovaných osad soudní pravomoci tohoto města.

     Po hrdinské smrti krále Přemysla Otakara II. na Moravském Poli r. 1278 vtrhl Rudolf Habsburský na Moravu. Vojsko jeho vyplenilo okolní krajinu. Uh. Hradiště se vzdalo. Okolní místa s Kunovicemi v čele odpírala poslušnost městu. Zvláště Kunovice nemohly zapomenouti na svoji bývalou důležitost a cítily se velmi zkráceny výsadou hájemství, udělenou Uh. Hradišti, dle níž nikdo na míli cesty od bran města nesměl provozovati žádného řemesla. Spořádanější poměry zavládly, až dosedl na trůn král Václav II. Na veřejném soudě v Uh. Hradišti byl spor rozhodnut ve prospěch města. Rozsudek byl potvrzen králem v Chrudimi r. 1301.

     Cesta k pevnosti Uh. Hradiště vedla z Uher Brodem a Véskami, takže Míkovice jakož i jiné osady u této cesty ležící mnoho vytrpěly za častých vpádů maďarských. Již r. 1304 zpustošili okolí hradišťské Kumáni (za krále Václava II.). R. 1315, když táhl Matyáš, hrabě Trenčínský, na Uh. Hradiště, spálil Uh. Brod, dobyl Kunovic, byly Míkovice zpustošeny. Rovněž v letech  1334, 1362 a 1378 za vpádů maďarských trpělo hradišťské okolí, města však nebylo dobyto. Za slavného panování Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471) bylo okolí Uh. Hradiště často navštíveno vojsky maďarského krále Matyáše Korvina. V r. 1605 pronikl z Uher až k Hradišti Štěpán Bačkaj. Za války třicetileté byli tu (1623) Maďaři za vůdcovství Bethlena Gabora a r. 1645 Švédové, později r. 1742 Prusové, r. 1805 Francouzi, r. 1848 Rusové na pochodu proti vzbouřeným Maďarům a konečně v r. 1866 Prusové. Kolik to zažili předkové naši strastí a běd zvláště za vpádů maďarských!

     Ve XIV. století patřily Míkovice Janu, markrabí moravskému, a tvořily část statků komory knížecí, sídlem v Uh. Ostrohu. R. 1366 poručil je i s jiným zbožím (statky) svým markrabě Jan svému synu Janu Soběslavovi. Lénem obdržel Míkovice Frank z Kunovic, zemský soudce kraje brněnského, z kteréhož léna polovici vykoupil a druhou pak koupil od bratrů  Štěpána a Víta z Ungersberku. Pan Benedikt z Kravař a Strážnice, poručník Jodoka a Zikmunda, osiřelých synů Franka z Kunovic, prodal r. 1376 Kunovice a dědiny k ním náležející tedy i Míkovice Jaroslavu z Langenberka. V roce 1437 však byly Míkovice opět v držení rodu z Kunovic, neboť držiteli jejich byli Ctibor a Arkleb z Kunovic a Ostroha, r. 1460 zdědil je s jiným zbožím Hynek z Kunovic. Ale již v r. 1466 daroval král Jiří z Poděbrad městýs Kunovice, dvory, patronát a vinohrady, dále Novou Ves a Míkovice (psáno Munkovice) Arklebu z Kunovic, který je i se dvěma vesnicemi (zvanými nyní Vésky a Derfle) přepustil v roce 1480 Alexu Berkovi z Dubu, který je zase r. 1491 předal Janu, biskupu varadínskému a jeho synovci Janu z Kunovic. Tento Jan z Kunovic prodal již v roce 1496 Míkovice (zapsáno Minkovice), Nové Vésky, Derflu, Částkov a Kelníky Mikuláši z Klokočů. Po něm zdědili tyto vsi bratři Jan a Bohuslav ze Zavole, což potvrdil v r. 1511 král Vladislav Jagellonský. V roce 1554 připadly Míkovice (za krále Ferdinanda I. z rodu Habsburgského) Arklebu z Kunovic. Od té doby drželi je zase páni z Kunovic.

     Jan Bernard z Kunovic, který v roce 1620 zúčastnil se vzpoury stavů českých proti rodu Habsburgskému, byl svých statků za pobělohorských konfiskací zbaven, které potom i s Míkovicemi připadly komoře královské. Od komory královské odkoupil v r. 1625 panství Uh. Ostrožské, k němuž patřilo širé okolí až k pomezí země (Kunovice, Hluk, Blatnice, Vlčnov, Nivnice) a tedy i Míkovice, kníže Gundukr z Liechtensteina za 600.000 rýnských. A od té doby patřily Míkovice k panství ostrožskému a rodu z Liechtensteinů až do vyvlastnění majetku šlechtických rodů v XIX. stol.        Církevně náležely Míkovice k farnosti kunovské. Fara kunovská byla v XV. století samostatná, v XVI. stol. pak v držení Českých bratří. Kol r. 1580 podporou nekatolických pánů z Kunovic rozmohlo se (jakož i v širém okolí) v Kunovicích českobratrství. Fara derflanská přiklonila se k němu až v roce 1597. Že Míkovice v těch dobách lnuly k českobratrství jest samozřejmo. Po nešťastné bitvě na Bílé Hoře u Prahy (r. 1620) bylo katolictví ve zdejším kraji ponejvíce násilnými prostředky obnoveno a fara kunovská v r. 1630 zrušena. Kunovice s Míkovicemi patřily pak až do r. 1753 k farnosti derflanské. Fara v Kunovicích byla znovu zřízena dne 14. května 1753 a Míkovice byly k ní opět přifařeny.

     Zajisté že zažili obyvatelé Míkovic v další době t. zv. protireformační (po r. 1620), kdy byli jako všude jinde násilím nuceni, by navrátili se k víře katolické, mnoho protivenství. V této době „temna“, jak nazval ji Jirásek, zaniklo českobratrství úplně a potomci zapomněli na víru slavných otcův, v níž dle Tolstého zkvetlo křesťanství květem nejkrásnějším. Živořili hospodářsky pracujíce v robotě na vrchnostenských lánech a odváděli desátky pastýřům duchovním. Nedotčeni kulturou cizí, ač slováckou metropoli Uh. Hradiště národnostně ovládli Němci a hospodářsky německy smýšlející židé, žili po svém a zachovali si až podnes svůj selský národní kroj a mnohé staré zvyky a obyčeje až na naše časy. Jest toho málo, co zachytil jsem z vypravování bývalého starosty obce pana Jana Snopka v Míkovicích, č.d. 20, naroz. 27. prosince 1849 a paní Anny Tvrdoňové, choti bývalého starosty, č.d. 9, naroz. 25. prosince 1866 a jiných ještě starých lidí, ale přece dosti, aby bylo možno aspoň malým okénkem nahlédnouti do příšeří zašlých časů.

     Založení obecné školy
 
    Míkovice byly přiškoleny s počátku do Kunovic. Do kunovské školy však docházela míkovská mládež hodně nepravidelně jednak pro dosti značnou vzdálenost (3 km), přeplněnost kunovské školy a povšechnou neuvědomnělost rodičů. Samostatná jednotřídní smíšená škola byla tu založena v roce 1882, kdy byla též postavena nová školní budova. Vyučovati se počalo dne 17. ledna 1883.

Zdroj: http://www.mikovice.eu/

Objekt: Obec
Stát: Česká Republika
Země/kraj: Zlínský kraj

Související objekty

Ukaž na mapě


Komentáře mohou číst a psát pouze vybraní uživatelé




 

Rychlé odkazy

Po stopách Lichtenštejnů o.p.s.

Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf

Knížecí dům Lichtenštejnů

Lichtenštejnské sbírky

Zpravodajské portály

Zpravodajský server Po stopách Lichtenštejnů

Knížectví Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko - národní správa

 

 

Bulletin

Bulletin 2012-1

Bulletin 2013-1

Bulletin 2013-2