Čeština English Deutsch

<< Březen >>
Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
1 2 3 4 5 6 7

Hnojice (Gnoitz)

Původní název Hnojic je čistě slovanského rázu. Jazykozpytec Vincenc Prasek odvozuje název obce ze staroslověnských názvů pro hrnčířskou hlínu "gnoj" a usuzuje tedy, že ve vsi bylo rozšířeno hrnčířství, od něhož ves dostala pojmenování.

Hnojice jsou prastarou osadou a to mnohem starší, než nám připomínají nejstarší historické záznamy. Důkazem toho jsou nalezené pazourky v polní trati Mošťánky. Tyto pravěké nástroje byly znalci zařazeny do střední doby kamenné (Neolitu), což spadá do doby asi 3.000 let před naším letopočtem. Kmen, který tam tehdy sídlil, nám ale dodnes zůstal neznámý. Na polích Moravské Huzové, v těsné blízkosti hnojických hranic, bylo někdy kolem roku 1926 objeveno popelnicové pole z doby bronzové. Byly zde nalezeny užitkové nádoby a ozdobné předměty. O obyvatelích těchto míst jsou zatím jen vědecky nepodložené domněnky. Na žerotínských polích u silnice do Krnova bylo objeveno Keltské sídliště kultury laténské z doby asi 500 let našeho letopočtu. Naleziště bylo z doby železné a byly zde objeveny pece na výrobu železa.

První doklad o přítomnosti Slovanů na území obce byl nalezen v dubnu roku 1967. Vykopávky byly zařazeny do období 6. století a utříděny jako památky slovanské. Při stavbě nové drůbežárny v Hnojicích byl zachycen lužický žárový hrob, z něhož J. Vaníček zachránil kromě spálených kostí střepy z popelnice. Z nich byla slepena spodní část nádoby (okřínu nebo amfory s lomenou výdutí), vyrobené z písčitého materiálu uvnitř šedého, vně převážně hnědého, místy okrového nebo začernalého. Vnější povrch nádoby byl nad lomem hladký, níže svisle drsněný. Uprostřed dna je otvor, proražený zvenčí. Zachovaná výška nádoby je 128 mm a její průměr je 340 mm. Naleziště v jihovýchodní části obce (západně od pravoúhlého ohybu silnice Hnojice-Šternberk) nebylo dosud známo a lze předpokládat, že tento nález upozornil na nové pohřebiště z období lidu popelnicových polí.
Dávný slovanský původ Hnojic však dodnes dokazuje tak zvaná konfigurace obce, stará slovanská "okrouhlice", t.j. tvar středu obce. Na rozdíl od obcí "lánových", kde byly domy stavěny podél cesty, stavěla se "okrouhlice" nejčastěji ve tvaru elipsy uzavřené ze všech stran. Z uvedených údajů je zřejmé, že prostor kolem Hnojic a samo území obce bylo dávno osídleno a že níže uvedený rok 1131 je pouze prvním písemným dokladem o existenci Hnojic.

Na počátku historické doby moravské, t.j. za říše Velkomoravské, asi od roku 800 našeho letopočtu, náležela veškerá půda země moravské moravským knížatům a králům, jejichž jména známe z pověstí a historie. Mojmír I.,Rostislav, Svatopluk I.,Mojmír II.- tito čtyři muži vstoupili do počátků naší národní historie jako představitelé první známé dynastie.
Velkomoravská říše však neměla dlouhého trvání a po jejím rozpadu, pravděpodobně roku 906, pak náležela tato půda knížatům a

Pečeť s Jindřichem Zdíkem

králům českým. Ti dělili Moravu v údělná knížectví, na něž dosazovali svoje mladší syny jakožto údělná knížata, zatímco prvorozený se stával vládnoucím knížetem nebo králem nedalekých Čech i takto rozdělené Moravy. Oblast severomoravskou držel údělný kníže se sídlem v Olomouci. Knížata obdarovávala nově vznikající církevní instituce, jako biskupství, kláštery nebo kostely vesnicemi i půdou k obživě duchovenstva. V době, kdy se prvně setkáváme se jménem Hnojic, je tato vesnice v majetku biskupství olomouckého.
Když totiž biskup Zdík dokončil stavbu kostela sv. Václava v Olomouci, přenesl k němu roku 1131 biskupství od starého kostela sv. Petra v místech dnešní pedagogické fakulty v Olomouci a zřídil zde kapitulu, k jejíž údržbě a obživě proboštů zapsal kostelu mezi jinými vesnicemi celé Moravy i Hnojice (Gnoici), Mošťánky (Mossczanek), Huzovou (Guzoue), Lužice (Lusici) a část Žerotína (Siratine). Při této příležitosti byla 30. června 1131 sepsána listina s názvem "Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae" (archivní znak CDB I č. 115), zahrnující všechen biskupský majetek. V tomto památném spise, který je psán latinsky a je uložen jako vzácná archiválie ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, je první písemná zmínka o vesnici Hnojice.
V pozdějších listinách je vesnice zvána Hnoynicz (1302) nebo Hnogicz (1397), v českých Hnojice (1480), Hnojnice (1633) i Hnojné (1771), v německých pak od roku 1599 Gnoitz nebo Hnojitz.

Chronologie:

Roku 1131 se objevuje první písemná zmínka o Hnojicích (listina "Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae"). Tehdy patřily Hnojice ke Svatováclavskému děkanství či probožství v Olomouci.

Roku 1302 1302 jsou Hnojice součástí malého panství Žerotína a Pňovic, které (mimo svoje velké panství Starojičínské) drží Blud z Jičína z nově vznikajícího mocného rodu pánů ze Žerotína, se svou manželkou Ankou. Hnojice se zde píší Hnoynicz. Listina, z které se toto dovídáme, je jedním z dokladů hospodářského zajištění nižších církevních institucí drobnými feudály a je jednou z nejstarších dochovaných písemností farních archivů u nás. Na podzim roku 1980 byla vystavena na výstavě "Archivi olomucensis Documenta". Je zároveň dokladem, že již v té době byl v Hnojicích kostel.

Roku 1397 jsou již Hnojice uvedeny v urbáři panství šternberského jako součást šternberské državy. V roce 1269 dokončil Zdeslav z Chlumce stavbu šternberského hradu na území, které dostal od zeměpána za zásluhy při obraně Olomouce proti uherským Kumánům v roce 1253. V těchto časech přešly Hnojice do majetku Šternberků a zůstaly v moci rodu asi 150 let.

Roku 1409 majitel šternberského panství Petr z Kravař (panství získal rozdělením dědictví po Petru Šternberku, zemřelém roku 1397, a vládl na něm 1397-1419) podřídil vsi svého panství, mezi nimi i Hnojice, mílovému právu města Šternberka. Podle tohoto práva nesměly vesnice do mílového práva pojaté obstarávati si pivo, maso a řemeslné výrobky jinde než ve Šternberku a na těchto vesnicích nesměl žádný řemeslník provozovat svou živnost. Výjimkou byl kovář, který vždy seděl na obecní kovárně a byl vrchnosti poplatný zvláště stanoveným břemenem. Po Petrově smrti obdrželi Šternberské panství oba jeho synové Petr a Jindřich. Protože Jindřich zahynul při koňských dostizích a střílnách u Prahy, zůstal Petr jediným pánem veškerých statků a panoval na nich coby Petr II. V letech 1419-1433. Jelikož zemřel bez potomků, ustanovil dědicem bratrova syna Jiřího, posledního mužského potomka z bohatého rodu pánů z Kravař.

Roku 1410 patřily nějaké grunty v Hnojicích paní Kateřině, tetce Petra z Kravař na Plumlově i Šternberce. Z výnosů svých gruntů v Hnojicích zapisuje Kateřina roku 1410 obnos 12 hřiven grošů ročně špitálu chudých na šternberském předměstí, založený r. 1339 Štěpánem ze Šternberka.

Roku 1448 Roku 1448 získaly Hnojice velkou výhodu. Majitel panství Jiřík z Kravař (panoval zde v letech 1433-1466) udělil Hnojicím právo odúmrtí (Státní archiv Brno, Bočkova Sb.č.7912). Když se roku 1466 dělily dcery zemřelého Jiříka z Kravař o otcovské statky, připadly Hnojice jako součást šternberského panství Jiříkově dceři Ludmile, provdané napřed za Vojtěcha Kostku z Postupic a po jeho smrti za Jana Berku z Dubé a Lipého. Zde se Hnojice prvně uvádějí jako městečko. Současně s povýšením na městečko získaly Hnojice právo trhu a je jim povoleno pečetit listiny vlastní pečetí zeleným voskem.
Právo odúmrtí znamená, že zemřel-li poddaný bez mužských potomků v obci bez práva odúmrtí, připadl majetek pánovi. Podle práva odúmrtí mohla dědit vdova nebo dcery se svolením pána. Tyto ženy mohly se svolením pána statek prodat nebo vyměnit. Za to platila ves pánovi zvláštní poplatek.

V letech 1468 - 1470 za válek česko - uherských byla zničena a zanikla osada Mošťánky. Osada se nacházela severně od Hnojic na pravé straně cesty do Újezda ve vzdálenosti asi 3 km od Hnojic na mírném svahu terénu k Rybnému potoku. Na začátku hluboké orby byly na tomto místě nalezeny tkalcovské přesleny a úlomky nádob.
Po Janu Berkovi z Dubé a Lipého nastoupil jeho syn Hynek. Ten ale záhy zemřel a zanechal panství svému synovi Václavovi.

Roku 1491 v sobotu před sv. Valentýnem listem daným ve šternbeském klášteře prodal probošt tohoto kláštera Mikuláš Hnojickým za 300 hřiven tři lány půdy od klášterního dvora ve Stádle.

Roku 1512 postoupil Václav Berka z Dubé a Lipého smlouvou sepsanou v neděli po 3 králích v Olomouci mezi ním a knězem Benešem, probošem a konventem kláštera Šternberského, faru v Hnojicích klášteru Šternberskému „se vším příslušenstvím i s kostelními podacemi na ves Stádlo".
Po Václavovi panoval jeho syn Ladislav. Když zemřel, panství se ujal jeho syn Václav. Protože byl nezletilý, byli jeho poručníky Jindřich z Kunštátu a Krištof z Boskovic.

Roku 1531 byly napuštěny dva rybníky ležící na katastrálním území Hnojic. Založil je rod Berků z Dubé a Lipé. Hnojický na pozemcích dodnes tímto jménem (Rybník) nazývaným o výměře 620 měřic a Mošťánský na části zničené osady a přilehlých polích o výměře 172 měřic. Rybníky byly naposledy zaplaveny v roce 1840.

Roku 1570 byl šternberský hrad s celou državou převeden na knížete Karla z Münsterberku, vnuka krále Jiřího z Poděbrad a jeho manželku Kateřinu, poslední dceru z rodu Berků, sestru Václava, zemřelého roku 1563. Jelikož Münsterberkové byli protestanti a neúčastnili se na stavovském povstání nedošlo ke konfiskaci majetku. Karel z Münsterberku zemřel roku 1583. Jelikož jeho syn z prvního manželství zemřel v 19. roku života, obdrželi panství jeho synové z druhého manželství Jindřich Václav a Karel Bedřich. Protože zemřeli bez potomků, rod vymřel. Panství přešlo na jejich sestru Marii Elišku, která jej věnovala svému manželovi Siloiu Nimrodovi, vévodovi z Würtenberku. Po jeho smrti bylo panství rozděleno mezi jeho 3 syny.

Období kolem roku 1642 bylo nejhorší dobou 30 leté války. Švédové dobyli Olomouc, Uničov, Šternberk. Během války se počet obyvatel v Hnojicích velmi snížil. Z původních 52 osedlých hospodářství zůstala 4 hospodářství pustá a 11 opuštěných hospodářství obsadili Němci z hor. Poddanství se dále zhoršilo.

Roku 1647 bylo celé panství převedeno na knížete Kristiána Ulricha z Würtenberku, , syna po zemřelém Siloiu Nimrodovi, vévodovi z Würtenberku.

Roku 1695 se rozsáhlého šternberského panství ujímá rod Lichtensteinů, který na hradě setrvává až do konce II. světové války. Jejich država byla sice pozemkovými reformami poněkud okleštěna, lesní bohatství jim ale až do roku 1945 zůstalo.

Roku 1701 byla postavena kaplička v Kukově. Tato krásná práce hanáckého baroka, zasvěcená Sv. Floriánovi, byla citelně poškozena neodbornou opravou ve 30 letech 20. století, kdy byly zničeny krásné barokní ozdoby, charakteristické voluty na přední stěně.

Roku 1758 probíhala válka slezská. Prusové obléhali Olomouc. Byli ve Šternberku i na venkově. Ještě než byli u Domašova nad Bystřicí poraženi, vzali v Hnojicích téměř všechny koně, 95 kusů hovězího, mnoho obilí a píce.

Ukázka hnojických pečetí

Roku 1805, 30. května, zachvátil obec velký požár. Vyhořely veškeré domy uvnitř obce i s hospodářskými staveními a stodolami, včetně hospodářských budov fary, školy a kostela. Při požáru shořela chrámová loď i se vším vnitřním zařízením, zdivo věže požáru odolalo. Následujícího roku dne 10. října se na severní straně věže započalo se stavbou kostela nového, dnešního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Roku 1848 se staví silnice od Šternberka přes Hnojice do Uničova.

Roku 1855, 8. května, vypukl o půl jedné odpoledne v chaloupce Anny Zouvalové v č. 38 po padesáti letech další velký požár. Během hodiny lehlo popelem 34 domů včetně chlévů, výměn a stodol.

Roku 1856 byla započata a zároveň i dokončena budova nové školy, která byla postavena na místě školy staré, jež ale nevyhovovala svou kapacitou a byla zbourána.

Roku 1863 byla nadezdívkou o 8 metrů zvýšena kusá věž kostela a byla opatřena osmibokým jehlanem s bání a křížem. Její výška byla tedy 53,30 m.

Roku 1864 byl založen pěvecko-čtenářský spolek Vlastimil. Spolek hrál divadlo a pořádal i jiné kulturní akce. Na přelomu 60. a 70. let se zúčastnil čtyř táborů, roce 1893 uspořádal v Hnojicích národopisnou výstavu. Jeho součástí byla i spolková knihovna, která se do roku 1900 rozrostla na 1803 svazků.

Roku 1866 probíhala válka prusko - rakouská. Občané Hnojic museli vojsku poskytnout množství přípřeží, píce a jiných potřeb. Co ale bylo nejhorší bylo to, že vojsko dovleklo do Hnojic choleru a mor, na které tehdy mnoho obyvatel zemřelo.

Roku 1868 byla založena občanská záložna. Od svého založení podporovala celou řadu užitečných aktivit a umožňovala kulturní rozvoj obce.

Roku 1871, 12. září, vyhořely během čtvrthodiny všechny chaloupky v Kukově. Celkem 28 slámou krytých chaloupek svázaných jedna k druhé.

Roku 1877 byly na náměstí zavezeny dvě louže a na jejich místě byl postaven Obecní dům, v němž byl umístěn obecní úřad, záložna a knihovna spolku Vlastimil.

Roku 1882, 10. září, byl založen Sbor dobrovolných hasičů, jehož posláním byla ochrana majetku občanů Hnojic. Prvním předsedou sboru, do něhož tehdy vstoupilo 70 členů, se stal Lukáš Škoda. Na zakoupení stříkačky a nejpotřebnějšího hasičského nářadí byla po obci provedena sbírka, která vynesla 319 zlatých, Občanská záložna v Hnojicích darovala 551 zlatých.

Roku 1888, 22. srpna, uhodil o páté hodině odpolední blesk do špice kostelní věže. Shořela jen zasažená špice, ostatní zachránil během čtyř hodin nedávno tehdy založený Sbor dobrovolných hasičů.

Roku 1897 byl založen Český hospodářský spolek pro okres Šternberk se sídlem v Hnojicích s rozsáhlou činností na úseku zemědělském.

Roku 1900 vznikla v Hnojicích pošta.

Roku 1909 bylo započato se stavbou silnice k Mladějovicím.

Rok 1913 znamenal pro obec velký krok vpřed po stránce hospodářské. Bylo provedeno zcelování pozemků, jejich odvodnění tam, kde to bylo zapotřebí a zregulovány veškeré toky v severní části katastru obce. Byla také postavena nová silnice do Liboše, čímž se velmi usnadnilo spojení se železnicí ve Štěpánově.

Roku 1918, 29. srpna, bylo v Hnojicích zavedeno elektrické osvětlení.

Roku 1919, 10. září, se konala ustavující valná hromada Sokola Hnojice. Schůzi předsedal a řídil ji starosta obce Josef Bajer.

Roku 1921 byl na náměstí postaven pomník k uctění památky 20 hnojických rodáků, kteří padli v I. světové válce. Je dílem akademického sochaře Pelikána z Olomouce. V roce 1922 byl kolem něj založen parčík.

Roku 1923 byla postavena část silnice k Újezdu a dokončena silnice k Mladějovicím.

Roku 1925 bylo upraveno náměstí kolem kostela, na němž byl v roce 1932 postaven památník v upomínku zdejších hrdinů padlých v bitvě u Zborova. Je na něm umístěna deska dvou hnojických rodáků: Albina Škody a Dominika Hándla.

Roku 1931 bylo provedeno vydláždění silnice obcí.

Roku 1938, 29. září, se uskutečnila v Mnichově konference čtyř velmocí, po níž nabraly události rychlý spád. Československo bylo donuceno diktátem evropských velmocí odstoupit své pohraničí Německu. V březnu 1939 vzniká Protektorát Čechy a Morava jako součást nacistické Velkoněmecké říše. Tyto události se staly předehrou ke 2. světové válce. Tato největší a nejstrašlivější světová válka skončila po šesti letech. I v obci Hnojice byla drahá svoboda vykoupena obětmi na životech. Hnojice byly osvobozeny 6.května 1945 sovětskou armádou. I na její straně si boje vyžádaly své oběti.

Roku 1950 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo I. typu, v roce 1951 JZD II. typu a na třetí typ hospodaření přešlo v roce 1953. V roce 1958 přistoupil do JZD větší počet nových zemědělců (88) a v roce 1960 byla kolektivizace ukončena přistoupením posledních zemědělců. Kolektivizace a socializace zároveň znamenaly likvidaci drobných zemědělců, řemeslníků a obchodníků.

Roku 1967, 23. února, se strhla vichřice, která silné poškodila věž kostela. Vyrvala dvě podpěry v šestibokém jehlanu. Jedna podpěra spadla na školní dvorek a druhá na loď kostela. Trámy a kusy dřeva dopadly až na silnici k parku. Tím byla celá konstrukce věže otočena, vyběhla z čepů a nebylo možno ji opravit. Od 27. února začali pokrývači opravovat proraženou střechu lodi kostela a 9. března začali tesaři s přípravnými pracemi k rozebrání věže, které skončilo 28. března. 23. srpna se začalo se stavbou nové věžní konstrukce, která byla dokončena 31. srpna 1967 s celkovými náklady 48.705,- Kčs.

Roku 1971, 27. září, byla uvedena do provozu stavba nové sokolovny, se kterou bylo započato 6. června 1967. Náklady na výstavbu byly 840.000,- Kčs.

Roku 1977 bylo započato se stavbou pohostinství, které bylo v roce 1993 přestavěno na obchod s potravinami.

Roku 1980, 30.června, zanikla v Hnojicích základní škola.

Roku 1981 si obec připomněla výročí 850 let od první písemné zmínky o existenci Hnojic.

Roku 1992 byla provedena rekonstrukce elektrické rozvodné sítě z roku 1937 a veřejného osvětlení.

Roku 1994 si obec připomněla 75. výročí od založení Sokola a 130 let od založení pěvecko-čtenářského spolku Vlastimil

Roku 1996, 22. dubna, bylo započato s budováním obecního vodovodu. Na konci téhož roku byl dokončen rozvodný řad po obci. V září roku 1997 byla stavba předána a 20. října 1997 proběhla kolaudace. Celá akce si vyžádala náklady 5.554.000,- Kč.

Roku 1997, 1. září, bylo započato s pokládáním telefonního kabelu v obci, který nahradil starý a kapacitně nedostačující venkovní rozvod. V současnosti je připojeno více jak 100 domácností.

Roku 1997, 1. září, bylo započato s pokládáním telefonního kabelu v obci, který nahradil starý a kapacitně nedostačující venkovní rozvod. V současnosti je připojeno více jak 100 domácností.

Roku 1998 na jaře bylo započato s plynofikací obce, která byla dokončena v polovině prosince téhož roku, nákladem 5.159.383,- Kč.

Roku 2000 mají Hnojice, jako jedna z prvních vesnic v širokém okolí, své vlastní internetové stránky na adrese www. hnojice.cz

Roku 2001 na jaře se Hnojice konečně dočkaly svého znaku, jehož autorem je olomoucký heraldik Jiří Louda.

Roku 2001, 17-19. srpna, si Hnojice připomněly výročí 870 let od první písemné zmínky o obci. Při této příležitosti byl také na mši konané v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie slavnostně vysvěcen nový obecní znak.

zdroj: http://www.hnojice.cz

Objekt: Obec
Stát: Česká Republika
Země/kraj: Olomoucký kraj

Související objekty

Ukaž na mapě


Komentáře mohou číst a psát pouze vybraní uživatelé




 

Rychlé odkazy

Po stopách Lichtenštejnů o.p.s.

Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf

Knížecí dům Lichtenštejnů

Lichtenštejnské sbírky

Zpravodajské portály

Zpravodajský server Po stopách Lichtenštejnů

Knížectví Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko - národní správa

 

 

Bulletin

Bulletin 2012-1

Bulletin 2013-1

Bulletin 2013-2