Čeština English Deutsch

<< Únor >>
Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 1 2 3

13. Kníže František I. z Lichtenštejna (1929 - 1938)

13. Kníže František I. z Lichtenštejna (1929 - 1938)

FRANZ de Paula Maria Karl August 
13. Reichsfürst von und zu LIECHTENSTEIN (1929-1938)
Fürst und Herzog von TROPPAU, Fürst und Herzog von JÄGERNDORF, Reichsgraf von RIETBERG
od 1929 pán na Lednici a Valticích, Prostějově, Hustopečích, Moravské Třebové, Uničově, Zábřehu, Rudě nad Moravou, Plumlově, Šumperku, Kolštejně (Staré Město), Břeclavi, Lanžhotě, Bučovicích, Ždánicích, Uherském Ostrohu,Úsově, Šternberku, Křtinách s Pozořicemi a Adamovem (Morava), na Lanškrouně, Kostelci nad Černými Lesy, Kounicích, Radimi, Ratajích nad Sázavou, Rumburku a Uhříněvsi (Čechy), na Krnově (Slezsko), Herr zu Wilfersdorf, Ravensburg, Judenau, Liechtenthal, Liechtenstein, Schottwien (Nieder Österreich), zu Fischhorn (Salzburg), zu Vaduz (Liechtenstein) císařský vyslanec, rytíř Řádu zlatého rouna (ROGV),

* Liechtenstein 28.8.1853

+ Valtice 25.7.1938
 

m : Wien22.7.1929 Elisabeth, dcera Wilhelm Ritter von GUTMANN, a Ida WODIANER,
      * Wien 6.1.1875, + Vitznau, Schweiz 28.9.1947 (vdova po + Géza ERÖS de Bethlenfálva)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Narodil se 28. srpna 1853 jako poslední z jedenácti dětí panujícího knížete Aloise II. a jeho manželky kněžny Františky, rozené hraběnky Kinské. V pěti letech mu zemřel otec a opatrovníky se jemu a o tři roky starší sestře Terezii stal osmnáctiletý bratr, nastupující kníže a panovník Jan II. a matka kněžna Františka.

Zde se ukázala dobrá a kamarádská stránka jeho osobnosti; v letech 1877 až 1881 půjčil svým známým zadluženým šlechticům peníze ve výši 150 tisíc zlatých. Mezi přáteli byl považován za „zachránce v nouzi“ („als der Retter in der Not“).

Bratrská souhra se příliš nezlepšila, ani když byl v roce 1894 poslán císařskou vládou do Petrohradu jako velvyslanec. Vztahy mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem nebyly příznivé a od roku 1888 se zhoršovaly (Rakousko-Uhersko bylo v Trojspolku, Rusko sympatizovalo s Francií, konkurentem Rakousko-Uherska a Německa). Císařská vláda ve Vídni v něm viděla nejvhodnější osobu na post velvyslance a stejně tak hodnotila prince Františka i carská vláda; uměl francouzsky a rusky slovem i písmem, samozřejmě vedle němčiny a češtiny.

Během svého působení v Petrohradě vytvářel politické podmínky pro státní návštěvu ruského cara Mikuláše II. ve Vídni (srpen 1896) a císaře Františka Josefa I. v dubnu 1897 v Petrohradě. Oba představitelé v podstatě neměli zájem o řešení problémů vojenskými prostředky, byli pro vzájemná jednání, což ale nebylo v souladu s politikou císařského Německa a císaře Viléma II. Základem sblížení Ruska a Rakousko-Uherska bylo odsouhlasení statu quo na Balkáně a v Orientě a uzavření politické dohody o spolupráci na deset let. Princ František se za tyto smlouvy velmi přimlouval, s císařem si v tomto rozuměl, ale na domácí půdě měl soupeře v ministru zahraničních věcí hraběti Goluchowském. Celkově položil základy ke zlepšení politického klimatu mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem.

Dne 9. prosince 1899 ukončil svoje působení v Petrohradě a usadil se v Dolním Rakousku na zámku Wartenstein, ale přes zimu pobýval ve Florencii. V souladu s přáním svého bratra knížete Jana II. se na vídeňské univerzitě věnoval organizační a finanční podpoře bádání  o východní Evropě. V roce 1907 zde založil  Ústav pro východoevropská studia a daroval mu téměř 10 tisíc publikací knihovny ruského vědce Bilbasova, finančně podpořil Archiv pro novodobé dějiny Rakouska, byl členem Rakouské akademie věd a dědičným členem panské sněmovny. Z pověření svého bratra předsedal stavební komisi pro úpravu hradu Vaduz jako sídla hlavy státu.

Za 1. světové války se princ František přihlásil jako ošetřovatel u maltézského řádu v jeho lazaretu. Po jejím ukončení, když byla roku 1919 v rodě Lichtenštejnů řešena otázka nástupnictví, neboť kníže Jan II. dosáhl toho roku 79 let, byl svobodný a bezdětný, nesouhlasil s návrhem svého bratrance prince Eduarda (1872-1951), který byl synem prince Eduarda Franze, tedy otcova bratra, jenž sloužil jako lichtenštejnský velvyslanec ve Vídni, aby se nástupnictví zřekli všichni bezdětní a svobodní čekatelé, princové František st. (bratr Jana II.), princ František ml. (syn prince Alfréda a princezny Henrietty), ale i princ Alois, mladší bratr Františka ml. a také syn Alfrédův a Henrietty), a to ve prospěch Aloisova nejstaršího syna, tedy Alfrédova vnuka, prince Františka Josefa, pozdějšího knížete tohoto jména druhého. S tím, ale dědičný princ František st. nesouhlasil a po smrti svého bratra Jana II. dne 11. února 1929 nastoupil na panovnický lichtenštejnský trůn.

Vzhledem ke svému věku určil dne 30. března 1938 jako prince-regenta svého prasynovce Františka Josefa. V jarních měsících se zdravotní stav knížete značně zhoršil a dne  25. července 1938 ve Valticích zemřel. Rakev byla vystavena v Lednici v zámeckém kostele a o čtyři dny později byl pohřben v rodinné hrobce u paulánů ve Vranově u Brna. Kněžna zemřela roku 1947 ve Švýcarsku a je pohřbena v městečku Schaan u Vaduzu.

Poznámka pod čarou
Poznámky pod čarou jsou k dispozici pouze vybraným uživatelům

Objekt: Osoba
Pohlaví: muž

Související objekty


Komentáře mohou číst a psát pouze vybraní uživatelé








 

Rychlé odkazy

Po stopách Lichtenštejnů o.p.s.

Lichtenštejnský zámek Wilfersdorf

Knížecí dům Lichtenštejnů

Lichtenštejnské sbírky

Zpravodajské portály

Zpravodajský server Po stopách Lichtenštejnů

Knížectví Lichtenštejnsko

Lichtenštejnsko - národní správa

 

 

Bulletin

Bulletin 2012-1

Bulletin 2013-1

Bulletin 2013-2